Globální veřejný dluh by se podle Mezinárodního měnového fondu mohl do roku 2029 přiblížit 100 % světového HDP. Taková úroveň vyvolává otázky o stabilitě veřejných financí i dluhopisových trhů – a zároveň otevírá prostor pro alternativy typu bitcoinu.
Mezinárodní měnový fond ve své aktuální makroekonomické prognóze upozorňuje na trend, který se může stát jedním z klíčových faktorů pro finanční trhy v příštích letech. Pokud se naplní současné trajektorie, globální veřejný dluh se do konce dekády přiblíží hodnotě odpovídající celému ročnímu výkonu světové ekonomiky.
Taková situace v praxi znamená, že objem dluhu bude srovnatelný s tím, co svět za rok vyprodukuje. Růst dluhu přitom táhnou především Spojené státy a Čína, přispívá ale širší okruh zemí – mimo jiné kvůli rostoucím výdajům na obranu.
Problém nastává ve chvíli, kdy tempo zadlužování začne převyšovat ekonomický růst. V takovém scénáři mohou investoři začít zpochybňovat schopnost států své závazky dlouhodobě splácet. Výsledkem by byl tlak na růst výnosů státních dluhopisů, tentokrát nikoli kvůli měnové politice centrálních bank, ale kvůli obavám o solventnost.
Právě tento rozdíl je podstatný. Zatímco v minulých letech rostly výnosy především v reakci na zvyšování úrokových sazeb (například v USA v letech 2021–2022), nyní MMF naznačuje jiný typ rizika – strukturální tlak vycházející z veřejných financí.
V takovém prostředí se podle některých analytiků může zvýšit atraktivita aktiv stojících mimo tradiční finanční systém. Typickým příkladem je bitcoin. Ten není navázán na žádnou vládu ani centrální banku a jeho nabídka je pevně omezená.
Historie ukazuje, že v obdobích napětí v bankovním sektoru nebo ztráty důvěry v tradiční instituce může bitcoin zaznamenat zvýšený zájem. Po kyperské bankovní krizi v roce 2013 například výrazně posílil. Podobný efekt byl zmiňován i během regionální bankovní krize v USA v roce 2023, kdy se jeho cena odrazila od zhruba 25 tisíc dolarů a začala růst.
Proti tomuto pohledu ale stojí tradiční argument: vyšší výnosy dluhopisů obvykle snižují atraktivitu rizikovějších aktiv, protože zvyšují tzv. náklad obětované příležitosti. Investor, který drží bitcoin, se vzdává jistého výnosu z dluhopisů. Tento mechanismus byl patrný například v roce 2022, kdy bitcoin spolu s technologickými akciemi výrazně oslabil.
Rozdíl je opět v příčině. Pokud výnosy rostou kvůli zásahům centrálních bank, kapitál má tendenci odtékat z rizikových aktiv. Pokud ale rostou kvůli obavám o veřejné finance, může se chování investorů změnit. V takovém případě nemusí být dluhopisy vnímány jako bezpečné útočiště, ale spíše jako zdroj rizika.
Možnosti, jak státy řeší nadměrný dluh – tedy rychlejší růst ekonomiky, rozpočtové škrty, vyšší daně nebo inflace snižující reálnou hodnotu dluhu – mají navíc společný jmenovatel: tlak na reálné výnosy tradičních investic. Právě v tomto kontextu se bitcoin prezentuje jako aktivum odolné vůči znehodnocování měny, protože jeho nabídku nelze politicky ovlivnit.
Pro českého investora nejde o úplně vzdálené téma. Česká republika sice zůstává pod průměrem EU, pokud jde o poměr dluhu k HDP, trend růstu zadlužení je ale patrný i zde. Zároveň platí, že české státní dluhopisy jsou součástí širšího evropského trhu, který by případné globální napětí zasáhlo.
Varování MMF tak nepředstavuje bezprostřední impulz pro prudký růst bitcoinu. Spíše posiluje jeho dlouhodobý investiční příběh v prostředí, kde se strukturálně zvyšuje zadlužení států a kde tradiční nástroje hospodářské politiky mohou mít stále omezenější účinnost.