Spoluzakladatel Etherea navrhuje kombinaci krátkodobých úprav a dlouhodobé změny práce s daty. Cílem je zvýšit počet transakcí, aniž by provoz sítě zdražil natolik, že by jej zvládli jen velcí hráči.
Ethereum se vrací k debatě o tom, jak škálovat svou základní vrstvu. Spoluzakladatel sítě Vitalik Buterin zveřejnil na síti X nový text, ve kterém popisuje aktualizovanou vizi dalšího vývoje. Navazuje tím na nedávno publikovanou „strawmap“ Ethereum Foundation a signalizuje silnější důraz na zvyšování kapacity samotného jádra sítě po letech, kdy se hlavní pozornost soustředila na řešení druhé vrstvy (layer-2 rollupy).
Buterin rozděluje plán na dvě části. V krátkodobém horizontu chce Ethereum zvýšit propustnost úpravou toho, jak uzly kontrolují nové bloky. Připravované upgrady mají umožnit, aby počítače provozující síť zpracovávaly různé části bloku paralelně namísto postupného ověřování krok za krokem. To by mělo zrychlit kontrolu a snížit technická omezení, která dnes brání vyššímu počtu transakcí v jednom bloku.
Současně se chystají změny ve způsobu sestavování bloků. Takzvané ePBS, které má být součástí nadcházející aktualizace označované jako „Glamsterdam“, má umožnit efektivnější využití každého dvanáctisekundového slotu, během něhož se blok vytváří. V současnosti síť často končí proces dříve z opatrnosti. Nový mechanismus by měl umožnit bezpečně zaplnit blok větším množstvím transakcí bez zvýšení rizika chyb nebo nestability.
Výsledkem těchto kroků má být vyšší počet transakcí v každém bloku při zachování bezpečnostních parametrů sítě.
Druhou oblastí je změna výpočtu poplatků za transakce, takzvaného gasu. Buterin upozorňuje, že současný model do značné míry slučuje různé typy nákladů, přestože ne všechny aktivity zatěžují síť stejně. Rozdíl je mezi dočasným využitím výpočetního výkonu a trvalým ukládáním nových dat, která musí každý uzel uchovávat navždy.
Vytváření trvalých dat – například při nasazení nového smart kontraktu – dlouhodobě zvětšuje blockchain. Čím je řetězec větší, tím nákladnější je provoz vlastního uzlu. To může postupně vytlačovat menší provozovatele a zvyšovat centralizační tlak. Buterin proto navrhuje, aby dlouhodobé ukládání dat bylo dražší, zatímco běžné zpracování transakcí by mohlo získat větší prostor.
Takový model by podle něj umožnil zvýšit aktivitu na síti, aniž by se výrazně zrychlil růst objemu dat, která je nutné trvale uchovávat. Cílem je vyhnout se scénáři, kdy Ethereum sice zvládne více transakcí, ale jeho provoz bude natolik nákladný, že si jej budou moci dovolit jen velcí a kapitálově silní hráči.
V delším horizontu Buterin počítá s hlubší změnou způsobu validace. Ethereum by se mělo více opírat o zero-knowledge proofs, tedy kryptografickou metodu umožňující ověřit správnost výpočtu bez nutnosti znovu provádět všechny jednotlivé operace. To by snížilo nároky na validátory.
Zároveň chce síť rozšířit využití takzvaných blobů, tedy datových balíků, které byly původně zavedeny pro levnější publikování transakčních dat z druhých vrstev. Do budoucna by podle Buterina mohly nést i vlastní transakční data Etherea. Validátoři by tak mohli potvrzovat aktivitu bez toho, aby museli každou transakci znovu kompletně přepočítávat.
Nová vize tak kombinuje postupné navyšování kapacity v nejbližších letech s přípravou na technologicky náročnější model, který by měl udržet síť otevřenou širšímu spektru provozovatelů. Diskuse o podobě škálování základní vrstvy se tím vrací do centra pozornosti celého ekosystému.