Federální soud v New Yorku odmítl hromadnou žalobu investorů, kteří tvrdili, že přišli o peníze kvůli podvodným tokenům obchodovaným na Uniswapu. Podle soudu nelze vývojáře ani investory decentralizovaného protokolu činit odpovědnými za jednání neznámých třetích stran.
Federální soudce v jižním obvodu státu New York Katherine Polk Failla zamítla všechny zbývající nároky v případu Risley v. Universal Navigation Inc., tedy proti brooklynské společnosti provozující Uniswap. Už dříve přitom soud odmítl federální nároky podle zákona o cenných papírech. Aktuální rozhodnutí fakticky uzavírá spor na úrovni okresního soudu.
Žalobu podala skupina investorů, kteří tvrdili, že utrpěli finanční ztráty po nákupu desítek tokenů obchodovaných na protokolu Uniswap, jež následně označili za podvodné projekty typu „rug pull“. Protože vydavatelé těchto tokenů nebyli identifikováni, obrátili se žalobci na Uniswap Labs, Uniswap Foundation, generálního ředitele Haydena Adamse a také na venture kapitálové investory Paradigm, Andreessen Horowitz a Union Square Ventures.
Soud se musel vypořádat s otázkou, zda lze vývojáře a investory stojící za decentralizovaným protokolem činit odpovědnými podle stávajících federálních a státních zákonů za tokeny vytvořené a obchodované třetími stranami.
Failla ve svém rozhodnutí zdůraznila, že vzhledem k decentralizované povaze protokolu jsou identity vydavatelů podvodných tokenů „v zásadě neznámé a nepoznatelné“. Žalobci tak podle ní sice mohou mít identifikovatelnou újmu, ale nemají identifikovatelného žalovaného. Pokus přenést odpovědnost na vývojáře a investory podle soudu naráží na současný stav regulace kryptoměn.
Klíčovým bodem bylo posouzení samotné povahy Uniswapu. Soud konstatoval, že jde o decentralizovaný, bezpovolený protokol řízený autonomními chytrými kontrakty. To jej podle soudu odlišuje od centralizovaného zprostředkovatele, který vykonává kontrolu nad obchodováním. Samotné poskytování infrastruktury, na níž mohou třetí strany vydávat a obchodovat tokeny, podle Failla nezakládá odpovědnost za jejich případné podvodné jednání.
„Nedává smysl, aby autor chytrého kontraktu, tedy počítačového kódu, nesl odpovědnost za zneužití platformy třetí stranou,“ uvedla soudkyně už při dřívějším zamítnutí federálních nároků. Tento výrok se mezitím stal často citovaným argumentem zastánců decentralizovaných financí.
Právníci specializovaní na kryptoměny rozhodnutí označují za významný precedent pro sektor DeFi. Podle nich soud poprvé podrobněji rozlišil mezi decentralizovaným protokolem fungujícím automaticky na základě kódu a subjektem, který aktivně řídí a kontroluje platformu. Pokud kód běží autonomně a nikdo nevykonává diskreční kontrolu, nelze podle této logiky odpovědnost jednoduše přenést na jeho autory.
Rozhodnutí může mít dopad i na další případy, včetně trestních řízení týkajících se kryptoměnových nástrojů. Otevírá totiž otázku, do jaké míry musí žalobci či státní zástupci prokazovat úmysl a kontrolu, nikoli pouze autorství kódu.
Pro investory postižené podvodnými tokeny však verdikt znamená, že v tomto konkrétním sporu zůstávají bez náhrady škody vůči provozovateli protokolu. Soud tím zároveň naznačil, že současný právní rámec nemusí být pro řešení podobných situací dostatečný.